Polštář co voní pomerančema

Polštář co voní pomerančema

A to byla poslední kapka.

Ůplně vyschla… Flora, žena farmáře a matka tří, věděla, že se to dříve nebo později stane. Kdo by se divil když v jižní africe jsou léta tak suchá.

Minulý týden začali ohromná vedra. Už tehdy manžel nedal zvěři mnoho vody. Včera už měla žízeň celá rodina. Dnes to bude vypadat stejně.

Jakoby nestačilo, že lidé VaTsonga už tak trpí chudobou. Přesto, že v těchto krajích bylo nespočet organizací poskytující pomoc ze zahraničí, žádná neměla dlouhodobý dopad.

Irma tomu však nechtěla přihlížet. S Flořina manžela znala velmi dobře, stejně jako ostatní farmáře zaměstnané na pomerančové farmě. Tato práce byla často jediná obživa lidí VaTsonga ale nyní to bylo málo.

Nechtěla tomu dále přihlížet. Trhalo jí srdce vidět rodiny farmářů trpět v chudobě. Muselo se to změnit.

Ale jak? Byli tu přeci i vládní organizace a nic nezměnily! Možná bychom neměli jen sedět a čekat na zázrak, řekla si.

Když Irma navštívila Floru, nemohla přehlídnout krásně vyšívané vzory ktéré byli Flořiným dílem. Byli na nich vzory Shanga s motivy zvěře a rostlin. S barvami pestrými jak bylo typické VaTsonga typické.

Vzala do ruky látku s vyšitým slonem.

„Má slon nějáký význam?“ zeptala se Flory.

„Inspiruje nás abychom byli silní. Právě to v časech jako jsou tyhle potřebujem.“

Umění háčkového stehu naučila Floru maminka. Byla to tradice lidu VaTsonga. Opravdu jedinečná tradice. Vzory Shanga byli nevídané. Plné barev a vášně.

Někteří lidé toto umění ještě ovládali. Tak je Irma pozvala na farmu a požádala je aby pár motivů navrhli a křídou namalované je rozeslala do rodin farmářů s jednoduchým zadáním: barvu nechám na vás, vzor vyšijte na polštář.

Za týden na farmu přišly první výtvory. Polštáře byli ohromující. Jeden krásnější než druhý. V divokých barvách afriky. Dýchal z nich život a nadšení.

Pospíchala s nimi tedy na lokální trh a zde byli lidé také u vytržení. První várka se prodala lusknutím prstu. O pomeranče takový zájem ani nebyl.

Peníze donesla švadlenám zpátky a tohle byl první krůček ke zlepšení jejich života.

Dnes farma Kaross zaměstnává více než 1200 žen z okolí. Jsou to nejen manželky farmářů ale i vdovy s dětmi. Co Irma pro ženy udělala bylo ve finále mnohem víc než jen lepší život. Zároveň jim dala práci vyvinutou kolem jejich jedinečného nadání, talentu a citu pro umění. A Hlavně soběstačnost.

Kaross pomohla ženám růst a uvědomit si svůj potenciál.

Takový je příběh farmy Kaross a jejich nádherných polštářů. Mám hrozně rád takovéhle sociálně zodpovědné zboží s krásným příběhem. Ostatně i proto jsou nyní i na našem E-shopu. Prohlídnout si je můžete zde.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *